Kořeny ČVUT v Praze lze nalézt již v roce 1705, kdy Christian Josef Willenberg (1655 – 1731) poslal dopis císaři Leopoldu I. do Vídně, ve kterém ho žádá o povolení začít vyučovat technické vědy. Toto bylo později zakotveno dekretem císaře Josefa I. (následovník Leopolda I.), vydaným 18.ledna 1707. Z těchto důvodů je možno považovat za pravdivé tvrzení, že ČVUT byla první technická škola na univerzitní úrovni na celém světě.

Historicky jsou počátky katedry mikroelektroniky úzce svázány se vznikem slaboproudé elektroniky v našich zemích, katedra má společné základy se současnou katedrou radioelektroniky a katedrou teorie obvodů. V roce 1937 založil Prof. Ing. Josef Stránský Ústav radiotechniky na tehdejší Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT, 17. listopadu 1939 byl ústav uzavřen spolu se všemi českými vysokými školami. Po válce Ústav radiotechniky obnovil svou činnost opět pod vedením Prof. Stránského. V roce 1950 se Fakulta elektrotechnického inženýrství ustavila jako samostatná fakulta v rámci ČVUT a Ústav radiotechniky přešel do nově zřízené fakulty. V roce 1952 vláda rozhodla o přesunu větší části studia radiotechniky, v dnešním slova smyslu elektroniky, na Vojenskou technickou akademii do Brna, kde obor řídil též Prof. Stránský. V roce 1953 byla v Poděbradech nově založena Fakulta radiotechniky ČVUT. Katedra teoretické radiotechniky vznikla v roce 1964 pod vedením akademika Stránského po zrušení fakulty radiotechniky ČVUT v Poděbradech. Měla jednoho docenta, dvanáct odborných asistentů a dva asistenty.

Koncem roku 1965 se tato katedra přejmenovala na katedru teoretické radioelektroniky, v roce 1968 na Katedru teoretické elektroniky. Katedra teoretické elektroniky byla v roce 1969 administrativně rozdělena na Katedru teorie obvodů ve sdělovací technice a Katedru základů elektroniky, v čele obou kateder stál akademik Stránský. Katedru tvořilo sedm odborných asistentů a jeden asistent. V roce 1969/1970 katedra zajišťovala výuku elektroniky v celém rozsahu, jmenovitě teorii a užití elektronek, polovodičových prvků a nelineárních obvodových prvků vůbec, mikroelektroniku včetně integrovaných obvodů. V této oblasti řešila i výzkumné úkoly. Tato struktura zůstala až do roku 1982. V roce 1973 přišel na katedru jako odborník z praxe Prof. Ing. Rudolf Donocik, DrSc., pod jehož vedením se katedra věnovala zejména rozvoji teorie polovodičových součástek.

   

V roce 1977 s příchodem vedoucího katedry Prof. Ing. Milana Kubáta, DrSc., se katedra základů elektroniky přejmenovala na katedru mikroelektroniky. V této době nastala výrazná změna a rozšíření náplně výuky zajišťované katedrou mikroelektroniky a i mnohem lepší podmínky pro vědecko-výzkumnou práci katedry. Vznikl nový studijní obor mikroelektronika. Došlo k personálnímu posílení katedry o další pracovníky pro vědu a výzkum, výrazně lepšímu přístrojovému vybavení katedry, byla navázána intenzivní spolupráce s významnými průmyslovými podniky (ČKD Polovodiče a další podniky Tesla) i výzkumnými ústavy (Fyzikální ústav a Ústav radiotechniky a elektroniky ČSAV, Tesla – Výzkumný ústav sdělovací techniky).

Ve spolupráci s elektronickým průmyslem byl pro pedagogické a vědecko-výzkumné účely navržen „Projekt mikroelektroniky“. V rámci projektu vzniklo vědecko-výrobní sdružení iontové implantace s pracovištěm umístěným na Katedře mikroelektroniky. Projekt sdružoval investice, pracovní síly a laboratorní plochy jednotlivých účastníků – ČKD Polovodiče, Tesla – VÚST a ČVUT FEL. Cílem sdružení bylo novou formou organizace práce zajistit rychlejší a efektivnější rozvoj a zavádění nových výsledků výzkumu a nových technologických postupů do praxe. Sdružené pracoviště bylo vybaveno dvěma iontovými implantátory firmy Balzers z Lichtenštejnska. Pracoviště rovněž zajišťovalo implantaci pro potřeby dalších československých elektrotechnických podniků.

Katedra mikroelektroniky jako oborová katedra garantovala výuku v oboru Mikroelektronika. V tomto období zajišťovala výuku dvaceti předmětů denního i dálkového studia, převážnou část ve studijním oboru Mikroelektronika, ale i v dalších studijních oborech Technická kybernetika, Automatizované systémy řízení, Elektronické počítače, Radiotechnika, Telekomunikační technika a Silnoproudá elektrotechnika. Pedagogický úvazek katedry byl 17 616 hodin ročně, což při započtení dalších povinných aktivit v rozsahu 900 hodin představovalo 19,5 pedagogických pracovníků. Na katedře v té době působilo 13,3 pedagogických pracovníků (včetně externích spolupracovníků). Počet studentů oboru Mikroelektronika soustavně vzrůstal, ve školním roce 1984/1985 bylo do 1. ročníku na tento obor přijato 45 studentů, 1985/1986 již 80 studentů a časový horizont předpokládal nárůst na 120 studentů v roce 1994/1995. Někteří pracovníci katedry působili jako experti na vysokých školách v zahraničí (Irák, Egypt, Libye, Zimbabwe, Nigérie).

V roce 1990 přišel z praxe a vedení katedry se ujal Doc. Ing. Ivan Adamčík, CSc. Jeho zásluhou získala katedra významné evropské projekty a navázala spolupráce s řadou evropských universit, ústavů a institucí. Katedra se odklonila od technologické orientace z 80. let a odborný zájem se soustředil na návrh integrovaných obvodů a mikrosystémů, integrovanou optoelektroniku a dále pokračovaly vědecko výzkumné práce v oblasti fyziky součástek. Katedrou garantovaný inženýrský obor studia „Mikroelektronika“ byl změněn na obor „Elektronika“.

Od roku 1997 je vedoucím katedry Prof. Ing. Miroslav Husák, CSc., pod jehož vedením se katedra dále orientuje na moderní vědecko-výzkumnou problematiku a modernizaci výuky.


Současnost

Katedra mikroelektroniky se řadí v současné době mezi významné katedry fakulty elektrotechnické svou vědecko-výzkumnou a pedagogickou činností na všech úrovních studia zajišťovaného ve studijním programu KME. Svou činností navazuje na bohaté tradice v oblasti moderní integrované elektroniky a jejích aplikací. Katedra po dobu své existence připravila do praxe řadu významných odborníků a osobností. Katedra má otevřenou spolupráci v oblasti vědecko-výzkumné i pedagogické se všemi pracovišti fakulty, dále s mnoha významnými tuzemskými a zahraničními institucemi, výrobními podniky a universitami. Výsledky práce jsou prezentovány v renomovaných zahraničních časopisech, na významných zahraničních konferencích a v různých knihách. Pracovníci katedry jsou autory mnoha patentů a jsou členy mnoha tuzemských i mezinárodních odborných organizací.


Přehled vedoucích katedry

1937-1939 Ústav radiotechniky Prof. Dr. techn. Ing. Josef Stránský, DrSc.
1945-1964 Katedra teoretické radiotechniky akademik Josef Stránský
1965-1968 Katedra teoretické radioelektroniky akademik Josef Stránský
1968-1969 Katedra teoretické elektroniky akademik Josef Stránský
1969-1973 Katedra základů elektroniky akademik Josef Stránský
1973-1977 Katedra základů elektroniky Prof. Ing. Rudolf Donocik, DrSc.
1977-1990 Katedra mikroelektroniky Prof. Ing. Milan Kubát, DrSc.
1990-1997 Katedra mikroelektroniky Doc. Ing. Ivan Adamčík, CSc.
od 1997 Katedra mikroelektroniky Prof. Ing. Miroslav Husák, CSc.


Annual Reports

Roční přehledový dokument o stavu katedry z pohledu zaměstnanců, vědeckých a pedagogických výsledků.

Ročník 2000, 20012002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 20112012


Almanach 2008

Almanach katedry mikroelektroniky FEL ČVUT v Praze vydaný v roce 2008  ku příležitosti 30. výročí vzniku katedry. Popisuje okolnosti založení katedry mikroelektroniky na půdě elektrotechnické fakulty ČVUT v roce 1977, představuje klíčové pracovníky a jejich vzpomínky na počátky existence nové katedry. Rozsahem velmi bohatá publikace poskytuje přehledové informace o studijních podmínkách a předmětech vyučovaných katedrou, vědeckých výsledcích a popisuje případy úspěšné spolupráce s komerční praxí.

Současně s vydáním této publikace se uskutečnila mikrokonference “Elektronika včera a dnes”, na kterou byli pozváni významní hosté z průmyslu, bývalí členové katedry a spolupracovníci.

Záznam z konference je možno sledovat zde.

Za obsah odpovídá: Lubor Jirásek